29.11.2010

Příliš se soustředíme na minulost, důležitější je ale budoucnost

Konference Města budoucnosti pojmenovala některé zásadní překážky, ale i výzvy pro úspěšný rozvoj měst. Jsou jimi dořešení zanedbanosti z let komunismu včetně dostavby základní infrastruktury s napojením na okolní obce a nadnárodní sítě, strategický, chcete-li holistický přístup k problémům ve městech přesahující hranice měst, a přizpůsobení se novým impulzům včetně využití informačních a komunikačních technologií nebo řešení nezaměstnanosti ve městech.

Snahou nebylo jen pojmenovat, jaké potřeby a problémy dnes města mají, ale také naznačit, jak na tyto problémy a potřeby reagovat, jaké evropské nebo národní nástroje využít a jak města lépe motivovat ke změně. Debata se nevyhnula ani evropským fondům a jejich nastavení, protože jde o jeden z výrazných zdrojů stimulujících rozvoj měst.

Jak uvedl Oldřich Vlasák, „rozvoj měst a jejich roli ve společnosti vnímají jako důležitou jak Evropská komise, tak Evropský parlament. Bez účasti těch, kdo jsou na místní úrovni odpovědni za místní rozvoj, tj. bez starostů a primátorů, radních a zastupitelů nebo bez jejich asociací není možné připravit kvalitní programy a není možné peníze úspěšně směřovat na skutečné potřeby.“ Takový partnerský přístup však znamená nejen účast na přípravě strategických dokumentů nebo programů, ale i zahrnutí širšího zázemí a propojení příměstských a venkovských oblastí ve strategiích rozvoje měst jako jejich přirozených center. Odborníci dnes hovoří o „právu na město“, resp. „právu na venkov“, kdy obyvatelé obcí z blízkého i vzdálenějšího okolí měst by měli mít v celém rozsahu právo na to, co dnes města nabízejí, a opačně, venkov může a má nabízet kvalitní životní prostředí a trávení volného času obyvatelům měst. Vzájemná závislost měst a venkova je tak více než patrná.

Vlasák také upozornil, že dnes se debatuje o tom, kam budou evropské prostředky investovány po roce 2013. „Analýzy ukazují, že se liší priority patnácti „starých“ členských zemí EU a těch, které vstoupily v roce 2004 a později. Nové země stále potřebují investovat do dobudování tvrdé infrastruktury. Stejnou potřebu definovala města i obce i v České republice, takže stát musí vůči Evropské unii usilovat o to, aby jim možnost dostavět základní infrastrukturu z evropských fondů zůstala.“

Včera, dnes a zítra

Na potřeby měst a obcí je třeba nahlížet optikou minulosti, současnosti a budoucnosti. Zanedbanost měst se projevuje v dnešní poptávce po dostavbě základní infrastruktury. Řešení zaměstnanosti, učení se novým hodnotám, správě měst i praktikám běžným v rozvinutých občanských společnostech jsou úkoly pro dnešek. A nezapomínat při tom na to, že žijeme v rychle se měnícím a polarizovaném světě vyžadujícím promptní reakce, adaptabilitu, přizpůsobení se změnám a ochotu učit se novým věcem souvisí s tím, jak naše města budou vypadat v budoucnu.

Dle Luďka Sýkory, docenta z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, musí města převzít odpovědnost za výzvy, kterým Česká republika čelí (demografické změny, stárnutí obyvatel, změny v poptávce v oblasti vzdělávání, zaměření na znalostní ekonomiku a další). Stát, resp. Evropská unie však musí zajistit podmínky pro to, aby se této úlohy mohla úspěšně zhostit. Podmínky souvisí do velké míry i s prováděcími pravidly evropských fondů, protože evropské prostředky mohou předurčit, jak úspěšná města ve své úloze budou.

Nezanedbatelnou roli při podpoře měst hraje Evropská komise. Ta se dle slov Corinne Hermant-de Callatay z Generálního ředitelství pro regionální politiku dnes snaží definovat pozici měst do roku 2020 ve skupině nazvané Města budoucnosti (Cities of Tomorrow). Jejím cílem je definovat dlouhodobé priority měst i v souvislosti s cíli, které si stanovila do budoucna Unie ve Strategii Evropa 2020, vize a modely, které by tyto priority mohly naplnit, a jak by měli politici na tyto vize reagovat.

Součástí těchto výzev je kromě jiných také schopnost využít informační technologie. Jak uvedla Bridget Cosgrave z asociace Digital Europe, není to jen o dostupnosti internetu pro občany, ale také o schopnosti zastupitelů při budování infrastruktury si uvědomit, jaké technické potřeby informační a komunikační technologie mají a zajistit je tak, aby služby pro občany byly dostupné.

Chytrý, chytrý, chytřejší

Jan Olbrycht, poslanec Evropského parlamentu za Polsko, se zastavil u dnes tak široce používaného termínu „chytré město“ (smart city). „Město, které je chytré, splňuje několik kritérií. Nejenže umí využívat informační a komunikační technologie založené na přístupu k internetu a dostupnosti služeb pro občany, jež jsou na těchto technologiích závislé, ale také si vytváří ve svém okolí vazby na jiná města, mentálně a fyzicky se přizpůsobuje světu okolo, umí využívat kontakty nebo chytře své úkoly prioritizuje.“ Takové město se ptá „co dělat“ a „jak to dělat“ tak, aby přežilo i do budoucna.

Olbrycht upozornil, že pokud má podpora měst z Evropy fungovat, musí uvnitř členských států EU existovat národní politika na podporu měst, musí se hovořit o tom, jaká města Česká republika chce a je potřeba se na národní úrovni soustředit na priority, které jsou pro města důležité. Příležitostí pro to je Strategie Evropa 2020 a Národní program reforem, praktická reflexe Strategie v podmínkách ČR. V nich je potřeba hledat soulad potřeb měst s prioritami a financemi, které na ně mohou jít z Bruselu. Pokud budou dobře využity, mohou horizontálně propojit jinak sektorové přístupy k potížím měst.

V podmínkách České republiky jsou pokusem o horizontální přístup Integrované plány rozvoje měst, které slouží ke správě evropských peněz na území měst. Integrované plány však dnes zdaleka nesplňují požadavky na plány podobného typu. Chybí propojení na obce v okolí měst, jsou často nedostatečně postaveny na dobře propracovaných rozvojových strategiích a mají jen omezený přesah na aktivity financované z jiných operačních programů, než regionálních operačních programů. Příznačně to pojmenoval Daniel Braun, 1. náměstek ministra pro místní rozvoj: „každá politika je tak kvalitní, jak kvalitní má implementační systém“.

Primátor Kladna Dan Jiránek se tématu integrovaných plánů také dotkl. Integrované plány rozvoje měst jsou dnes jen souhrnem projektů realizovaných na území města, nejedná se o strategický dokument vyššího významu. „Integrované plány se musí změnit. Nejenže města musejí mít více možností plány skutečně řídit, a to včetně financí pro města na jejich správu, ale v první řadě musí být strategickým dokumentem zahrnujícím i širší zázemí města a okolní obce nebo souměstí tak, aby města mohla problémy, které mají, řešit společně. Pokud budou Pardubice a Hradec Králové mít možnost vytvořit jeden společný integrovaný plán, budou moci vyřešit např. své odpadové hospodářství za mnohem nižších nákladů.“ To však vyžaduje i legislativní úpravy v České republice, které potřebu měst, a potažmo i obcí strategicky plánovat na „nadobecní“ úrovni umožní a finančně zajistí.

Konferenci, která se konala 26. lisotpadu 2010 v Praze, pořádal Svaz měst a obcí ČR ve spolupráci s Výborem pro záležitosti Evropské unie Senátu Parlamentu ČR a uskutečnila se v krásných prostorách jednacího sálu Senátu.

Mgr. Eva Srnová